RSS

Ničí syn (Ničiji sin, dir. Arsen Aston Ostojić, 2008)

09 kvě

Ivan je chorvatský invalidní válečný veterán (díky digitálním trikům nemá nohy a pohybuje se na kolečkovém křesle) a bývalý amatérský rockový zpěvák. Vzhledem k zážitkům ze srbsko-chorvatské války* nemá zrovna šťastný život – rozvedl se s ženou, s níž má chlapce ve školním věku, většina jeho kamarádů je v různých léčebnách nebo spáchala sebevraždu, a navíc je synem politika kandidujícího do Saboru (chorvatský parlament) za evidentně pravicovou stranu, což se v chorvatských podmínkách takřka vždy kryje s nacionalismem na úrovni, kterou si většina nostalgicky smýšlejících obyvatel státu, jež stále vzhlíží k velmoci Jugoslávie, nepřeje zrovna rozdmýchávat. Na začátku filmu vidíme, že se Ivan opíjí a nebezpečně riskuje zdraví tím, že po hospodách prozpěvuje píseň Ko to kaže, ko to laže Srbija je mala, což je šlágr mimo jiné oblíbený srby páchajícími zvěrstva na území Srpské Krajiny. Krom toho víme, že v domě, který Ivan obývá se svými rodiči, je objeveno mrtvé tělo zavražděného srba jménem Aleksovič, po němž pátrá jeho stará sestra. Vyprávět děj jakkoli dál není možné aniž bychom se pustili na tenký led a začali spoilerovat, tedy si to prozatím odpustím – je to ovšem celkem škoda, protože v jinak ne zcela vyváženém a občas možná až příliš patetickém filmu hraje scénář jednoznačně prim a režisér Arsen Ostojić využívá k vyprávění příběhu a překvapení diváka spoustu nečekaných a neobvyklých instrumentů. Příběh se tak postupně spíše rozplétá než zaplétá, a

forma, jakou je film natočen, jeho sílu velmi podporuje. Časem se tedy dozvíme, proč je Ivanovi tak mizerně a jak je to se svědomím jeho rodičů.

Stejně tak bych vyzdvihlsolidní herecké výkony, které však netřeba přeceňovat – každý rok se točí několik českých filmů, jenž jsou po této stránce minimálně na stejné úrovni. Pomyslnou korunou filmu je však schopná režie, díky níž děj neztrácí ani na vteřinu tempo, a úmorná snaha divákovi něco sdělit a ilustrovat na Ivanově příběhu vše od možná ne tak nápadného, ale přesto totalitního rozměru bývalé Jugoslávie včetně klasicky hnusných praktik tajných služeb, přes obligátní mizérii a nesmyslnost války, která ničí život řadě chorvatských rodin i takřka dvacet let po jejím skončení, až po pokrytectví a korupci nového demokratického režimu, jenž zcela pochopitelně trpí neduhy typickými pro všechny transformované republiky. Pokud chci chválit, musím si bohužel pomoci drobným spoilerem – velmi jsem musel ocenit například připodobnění pokrytecké politické kampaně, kdy nohsledi politiků skrz ampliony na autech, s nimiž objíždějí města, kážou o poctivosti a šťastných zítřcích, k srbským džípům objíždějících za války frontu a burcujících vojáky propagandistickými songy </spoiler>.

Co se mi na filmu naopak nelíbilo ,je především naprosto nevhodně zvolená hudba. Ta se často hodí spíše k počítačové hře Diablo 3 než k politicky laděnému kriminálnímu dramatu a velmi často strhává pozornost na sebe místo na děj, což působí vysloveně rušivě. Pak bych se obešel bez nespočetného opakování zpívání oné četnické písně zmíněné v prvním odstavci, které působí v několika momentech už jako čisté nastavování stopáže. A to ani nezmiňuju fakt, že evergreen je to tak nechutně vlezlý, že si ho budete broukat ještě týden po projekci, což naštěstí nevadí, pokud zrovna nejste na dovolené ve Splitu nebo Zadaru. Dále oceňuji snahu režiséra (a spolu s ním i autora divadelní předlohy Vinko Brešana) sdělit něco o současném i minulém Chorvatsku a o tom, jak je to se svědomím disidentské i staré komunistické generace. Přes to všechno mi film přišel v některých momentech až přehnaný – na druhou stranu, já jsem u Vukovaru nebojoval a vím prd o tom, jak bych se cítil po těch ranách osudu, které Ivan během filmu zakusí. Abych vše uvedl na pravou míru, <spoiler> rozhodně mi nevadí strašlivá, mrazivá scéna, kde srbští četnici čistí minové pole pomocí živých lidí tím, že je přes něj nutí projít – tak Ivan mimochodem přišel o nohy. To je zkrátka realistický, děsivý obraz války a událostí, které se v první polovině 90. let děly nedaleko od nás. Moc jsem ale neporozuměl touze hlavního hrdiny spáchat sebevraždu a ještě tak podivným, byť pro politicky laděný film jistě efektním způsobem. Na druhou stranu, jak dobře poznamenalo mé děvče, Ivan netrpí ani tak tím, že je poloviční Srb, z toho by si i přes válečné utrpení nedělal takové vrásky. Je spíš zhnusený tím, že jak jeho domnělý, tak i jeho skutečný otec jsou oba brutální hajzlové, ovšem opět – sebevražda jako řešení? Možná v Japonsku, ale v tomto případě mi to připadá zkrátka příliš dramatické. Stejně jako slzící invalida prohánějící se na kolečkovém křesle za deště v nočním Sisku nebo chlapeček, co se přijde rozloučit do ústavu s mrtvým tatínkem </spoiler>. To jsou jen některé z příkladů, pro něž mi připadá film v některých aspektech přehnaný, což ve výsledku může degradovat jeho poselství, ovšem pokud uvážíme, že film stojí na divadelní předloze, vysvětlení oné teatrálnosti je nasnadě. Občas vypjatější drama, než by se možná slušelo, s nepřirozeným tlačením na pilu, pokud jde o snahu o cool efekt, tak tahá z průměru zejména již zmíněný scénář, kvalitní zápletka i poselství, které vás však osloví jen tehdy, pokud nejste letargičtí ke světu kolem vás. A já doufám, že nejste.

Mé hodnocení: 65%

PS: Mé hodnocení může být ovlivněno faktem, že jde o první film, který jsem viděl bez jakýchkoli titulků v originálním znění.

Profil na imdb.com

Oficiální stránky režiséra Ostojiće

*Známé v Chorvatsku jako „domovinski rat“ – JNA ovládaná v té době již srby napadla za podpory paramilitaristických bojůvek podstatnou část nově vznikající chorvatské republiky, přesněji řečeno území s největším procentem srbské menšiny. Na něm pak ona menšina vyhlásila nikdy neuznanou a po operaci Oluja v roce 1995 zaniklou republiku Srpska Krajina.

Advertisements
 
 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: