RSS

Terminátorská tetralogie očima citově nezainteresovaného

23 úno

Je to tak, můj první Terminátor byla kontroverzní trojka a viděl jsem ji tak napůl, když mi bylo zhruba sedmnáct. Dvojku a jedničku jsem viděl ještě později, na rozdíl od veškeré omladiny mé generace, a to z toho prostého důvodu, že mě rodiče považovali za příliš malého, abych něco takového zkousnul, navíc to bylo v době, kdy jsme neměli video a tak dále. Před pár dny jsem dal konečně zhlédnul postupně všechny čtyři díly a toto je výsledek mého maratonu:

1.) Terminátor (James Cameron, 1984)

Vidět základ pozdější Arnoldovy neskutečné kariéry v roce 2012 je pořád silný zážitek, byť je film podobně jako třeba Blade Runner poplatný své době,  zejména co se estetiky 80. let týče – ať už jde o zneklidňující elektroniku nebo o klasický cyberpunkový koktejl vražedného stroje vyhlížejícího jako člověk v atmosféře všudypřítomného deště, páry a neonových světel starých zaplivaných diskoték. Vztah k Terminátorovi si člověk, který film zhlédne od 90. let výše asi utvoří zejména podle toho, jaký má vztah k samotné estetice osmdesátek, jichž je první Terminátor poctivým extraktem. Já miluju osmdesátky jak v muzice, tak ve filmech, a proto jsem si při sledování vysloveně lebedil. Nejvíc se mi líbilo, jak film tlačil celou dobu na pilu. Arnold působí skutečně nebezpečně a člověk by se skoro posmolil strachy, když si představuje, že by měl být na místě Sáry Connorové. Navíc je Arnold na plátně neustále a děj nenechá člověka vydechnout. Díky tomu pocit nebezpečí celý film ohromným způsobem eskaluje a vy jste po celou jeho dobu napnutí jak tětiva. Na druhou stranu daní za pocit, že jsou hlavní hrdinové celý film loveni jako divá zvěř, je absence košatějšího děje, který nabídl až druhý díl. I tak je ale příběh bohatý až až a rozhodně stačí na to, abyste celou dobu hmatatelně cítili motivaci všech postav a ohrožení hrdinů.

Co se týče sci-fi, vždy mě fascinuje, jak se z žánrových děl dříve či později nutně stává jakési retro, a to je samozřejmě i případ Terminátora. Nebezpečný vražedný stroj je skutečně děsivý, ale neustále mi vrtalo hlavou, oč strašlivější by byl, kdyby měl přístup k technologiím, které jsou dnes běžné pro telefonní operátory i informační služby. Dnes by se Sára musela odříznout zcela úplně od jakékoli komunikace, aby ji moderní stroj neodhalil, a to by ještě potřebovala mít takovou kliku, že by Terminátor nedokázal nějakým způsobem dálkově infiltrovat satelity nebo kamerové systémy, skrz které by ji měl celou dobu jako na talíři. Takhle je jinak ultramoderní stroj omezený způsobem, který dnes již subjekty, v jejichž rukou je koncentrovaná informační moc, zkrátka neznají, a Sára se tak může v pohodě schovávat za zdmi a doufat, že ji Arnold neodhalí. Jak by asi musel být napsán scénář, který by Terminátora postavil na dnes běžných technologiích a Sára mu stejně dokázala nějak uniknout?

 90% – Esence všeho, co žeru na cyberpunku!

2.) Terminátor 2: Den zúčtování (James Cameron, 1991)

Jeden z nejlepších akčních filmů všech dob. Víc o něm nemá cenu psát, vše podstatné bylo řečeno už před dvaceti lety. Z dnešního pohledu mě zaujalo, jak obrovskou proměnou prošel žánr hollywoodských akčních filmů za pouhých pár let, stejně jako fakt, že Terminátor 2 i dnes, v roce 2012, působí velmi moderně a aktuálně. Člověka logicky napadne, jestli to náhodou není tím, že se hollywoodské scénáře pořád opakují (jistě že ano), případně tím, že filmové triky od té doby zas tolik nepokročily (což by byl naopak dost velký omyl). Den zúčtování je zkrátka natočen tak brilantně a s takovou péčí, že by byl ozdobou i aktuálních premiér a nepůsobil by vedle nich v podstatě v žádném směru zastarale. Z počátku filmu se mi zdálo, že Cameron ještě víc tlačí na pilu a dvojka bude ještě temnější – počáteční atmosféra bezútěšného blázince, kde je Sára nucena snášet leccos a žít s vědomím, že zná budoucnost lidstva, stejně jako osud frackovitého Johna Connora, působí ještě temněji, než celý první díl. A to si ani nepředstavuju, jak ohromnou peckou pro tehdejšího diváka tehdy muselo být, když pochopil, že Terminátor v podání Schwarzeneggera je přeprogramovaný a stává se z něj kladný hrdina. To tehdy musel být ohromující twist a já si jen představuji kinosály řičící nadšením.

V ději je dost místa na spoustu perfektně režírované akce, ale i dialogů delších než jakýkoli v prvním dílu, kde se tak najde prostor i pro morální dilemata a nějaký ten patos, ovšem v podobě, která nemůže urazit ani toho největšího cynika. Ačkoli koukáme na hollywoodský akční film, myšlenka filmu působí stále chytře a zbytek žánrové konkurence mu tak může jen závidět. Jakmile se děj rozjede a rozkošatí, tep se vám do velké míry vrátí do normálu a spíš si labužnicky užíváte fantastické akční scény, než abyste se báli o život hrdinů tak, jako v prvním díle. Hlavní enemák T-1000 dokonce v části druhé půlky filmu není vůbec vidět – netušíme, co zrovna dělá, pouze víme, že stále stopuje T-101 s Johnem. Díky tomu se přestáváme bát o hlavní hrdiny, kteří ale vzhledem tomu dostanou šanci rozpovídat se a zjistit něco o tvůrci Skynetu. Dvojka už tak není jen neustávajícím lovem na lidi, ale zkrátka brilantním příběhem, který zároveň ztělesňuje vrchol hollywoodské akce.

 100% – Esence všeho, co žeru na Hollywoodu

3.) Terminátor 3: Vzpoura strojů (Johnatan Mostow, 2003)

Jiný režisér v případě terminátorské série se z mého pohledu rovnal naprostému krachu. Mostow měl vše, co potřeboval k fantastickému závěru potenciálního triptychu – rozpočet, solidní děj a hlavně Arnolda. Skutečně, samotný děj třetího dílu není nijak špatný a jak podotkla moje slečna, přál bych si vidět Cameronův remake stejného děje s jiným scénářem. Postavy totiž tentokrát vedou neuvěřitelně debilní dialogy, které jsou prázdné, patetické a bezzubé takovým způsobem, že máte pocit, jakoby je naškrábal někdo s dvouciferným IQ nebo minimálně někdo, komu se nechtělo moc přemýšlet. Pár lepších hlášek se našlo a odkaz na psychologa, který se stále nedostal ze svého dvanáct let starého setkání s Arnoldem, mě hodně pobavil, ale jinak jde o křečovitou snahu co nejvíc napodobit druhý díl, ačkoli na to Mostow neměl v žádném ohledu.  Dost mi vadila postava otce Katherine Brewsterové, který vedl podivné rozhovory s jakýmsi tajemným chlápkem z Pentagonu, jenž má být údajně velitelem ozbrojených sil. Myslel snad prezidenta Bushe? Nejvíce mě ale štvala herečka hrající T-X. Proč by se měl Terminátor snažit působit eroticky? Proč potřebuje velký kozy? Proč má ve filmu na ksichtu co chvíli samolibý úšklebek, který naprosto popírá chladnou strojovost T-1000 z dvojky i Terminátora z jedničky? A to ani nezmiňuji, že T-X, ačkoli ještě novější prototyp než terminátor z dvojky, působí o poznání méně nebezpečně, atmosféra s jejím příchodem nijak nehoustne a sexy je asi tak, jako učitelka z druhořadého porna. Prodávat sex je jistě fajn, ale proč? Postavy terminátorů, chladných strojů, které se snaží jen splnit vražednou misi, jsou přece o něčem úplně jiném a T-X je tak spíše lacinou superhrdinkou s nejasnou motivací, ale určitě ne vražedným kyborgem. Třešinkou jsou už jen mizerně režírované akční scény, kde často nevíte, co se na plátně děje, a většinu doby se nudíte k smrti. Hrozivý brak, který je o to horší, když si představíte, že při jiném scénáři a režisérovi to stále mohl být skvělý film.

30% – Obrovské zklamání


4.) Terminator Salvation (McG, 2009)

Asi nemá cenu zmiňovat, že Salvation nemá s předchozími díly společného už vůbec nic, a kdyby neměl v názvu slovo Terminator, mohlo z toho klidně být normální průměrné béčkové sci-fi. Což nakonec vlastně je. Vizi budoucnosti s lejzrama prskajícíma na všechny strany z osmdesátých let nahradilo madmaxovské post-apo částečně namíchané z moderních vojenských technologií, které se staly tak cool díky třeba posledním dílům videoher Battlefield nebo Call of Duty, jinak také zcela jistě inspirované prvními filmovými Transformers. Dějově je čtyřka slabší než trojka, ačkoli jinak po všech stránkách vede a nejvíc se mi líbily některé lepší akční scény a fakt, že se tvůrci rozhodli použít filtry, které snižují obrazu kontrast, což mám rád. Jinak jde prostě o čistokrevné béčko, které dějově už vaří notně z vody, což ovšem není nic překvapivého, stejně jako to, že film nemá s předchozími třemi díly společného v podstatě vůbec nic a stylem je někde úplně jinde. Terminator Salvation je tak lepší vnímat jako moderní akční béčko bez jakéhokoli vztahu k prvním dvěma dílům a v takovém případě z toho vyjdete celkem bez škrábnutí. Na druhou stranu, když si tu srandu necháte ujít, nestane se vůbec nic. Mimochodem, Christian Bale se svým drsňáckým hlasem mariňáka, kterému někdo vyrazil všechny zuby, tu působí hodně nepatřičně.

 50% – Průměrné akční béčko bez jakékoli skutečné vazby k prvním třem (resp. dvěma) dílům

Když jsem se prokousal k závěrečným titulkům dvojky, přišlo mi, že jde o nejlepší příležitost děj zakončit a dál nechat sérii spát. V takovém případě by jméno Terminátor bylo ekvivalentem filmové dokonalosti, což se bohužel autorům dalších dvou dílů tetralogie podařilo náležitě rozorat. Pro mě tak radši tímto přestávají existovat, zatímco Terminátora 1 a Den zúčtování považuji za vrcholy akční filmové zábavy.

Advertisements
 
komentáře 2

Posted by on Únor 23, 2012 in Filmy

 

2 responses to “Terminátorská tetralogie očima citově nezainteresovaného

  1. Harimata

    Únor 24, 2012 at 9:01 am

    Souhlasím v podstatě se vším!
    Je zajímavé, jak mi jako dítěti přišlo vše, co šlo nazvat alá 80. léta trapným. Dnes naopak tu dobu doslova hltám! Skvělá hudba, filmy, oblečení, celkový design, cyberpunk…
    Na jedniččce se mi líbí ten kontrast terminátora a Sáry Conorové, mezi nimiž je něco na pomezí Kyle Reese, plus temná vize budoucnosti s malým paradoxem na úplném konci. Vyvolává mnoho emocí. Navzdory své největší a nejvěryhodnější surovosti má za všech dílů i nejvíc křehkosti a něhy, ze strany Sáry.
    Osobně nesnáším debaty o tom, že terminátor je nesmysl, kvůli časovému paradoxu. Podle mě nikdo zatím nemůže relevantně říct, co je a co není možné při cestování časem. Jeden ze základních problémů prý je, že John nemohl existovat, protože v první realitě, v té původní nezměněné, by žádný john connor nebyl, protože jeho otec se narodil mnoho let po něm. Ale kdo říká, že původní John Connor je ten samý, co v dalších realitách? Mohlo to být tak, že Sarah se narodil syn (s někým úplně jiným, než byl reese), který stejně nakonec vedl lidstvo i bez výcviku sarah, která samozřejmě neměla o konci světa ani tušení. Prostě měl štěstí a byl přirozený a schopný vůdce. To v budoucnosti nakrklo skynet, tak se rozhodl, že Johna Connora vymaže z historie. Poslal terminátora zpět, John se to dozvěděl a poslal tam svou pravou ruku, kyla reese. Stalo se to, co se stalo v prvním, díle, jenže co čert nechtěl, kyle a reese pozměnili historii a místo původního johna stvořili geneticky jiného johna, ovšem tentokrát už s výcvikem. A to započalo novou časovou smyčku. Původní John Connor sice nezabránil své vymazáni z historie, ovšem jen z genetického hlediska, z historického zařídil nástup svého náhradníka, možná ještě uspůsobilejšího, díky celoživotnímu výcviku. A možná to není třeba vysvětlit ani takto, pokud čas nefunguje lineárně, je možné, že to jde a nějaký časový paradox není vůbec racionální myšlenka…
    Ještě jednou, skvělá recenze!

     
  2. kamerové systémy

    Březen 17, 2013 at 3:21 pm

    No jo, je to tak, kamerové systémy jsou všude a třeba v anglii to dospělo tak, že kamery autoamticky dokážou sledovat danou osobu všude, kde byla zaznemananá.

     

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: