RSS

Monthly Archives: Březen 2011

8: Mormonský návrh (2010, „dokumentární“)

Tak ještě pryč od muziky. Dneska jsem s přáteli navštívil festival Jeden svět, jehož dramaturgie se má, kam až je mi známo, skládat pouze z dokumentů čerpajících z lidskoprávní tématiky. V podstatě na blind jsme vybrali „dokument“ 8: Mormonský návrh, který nejlépe vyhovoval našim časovým možnostem. Mormonský návrh má mapovat situaci, kdy byly ve státu Kalifornie nejdříve povoleny sňatky homosexuálních partnerů, aby byly posléze v roce 2008 na základě návrhu, za nějž lobbovala mezi jinými i mormonská církev, v celostátním referendu opět zrušeny. Ujasněme si, že hodnotím film, nikoli jeho tématiku: Co se týče problematiky homosexuálních sňatků, nejsem nijak zvlášť konzervativní, zastávám dosti relativizující stanoviska a rozhodně nemám nic proti jinak sexuálně orientovaným lidem. Stejně tak bych v případném bipolárním sporu, který v Kalifornii eskaloval, stál spíše na straně gayů, jakkoli si myslím, že odmítáním sňatků homosexuálních párů z této menšiny skutečně nikdo nedělá diskriminované občany druhé kategorie, ačkoli tak ve filmu mnohokrát zazní.

Ale raději k hodnocení filmu – především bych rád vyjádřil své bytostné přesvědčení, že nešlo o dokument. Dokument má něco „dokumentovat“, tedy zachycovat realitu, jenže v případě Mormonského návrhu šlo jednoznačně o propagandistický film, což je něco úplně jiného. Film od začátku straní homosexuální komunitě způsobem, který je neakceptovatelný a není důstojný dokumentárního formátu. Stejně tak úvodem nastíněná dějová osa není nikterak nosná, aby udržela osmdesátiminutový film, proto se po zmapování procesu referenda musí filmaři uchýlit k skákání z tématu na téma, které již skutečně ztrácí i poslední zbytky dynamiky. V podstatě se prvních čtyřicet minut filmu dozvídáme, že v celostátním referendu (tedy rozhodli občané) byly zrušeny sňatky homosexuálních párů a že se to některým lidem nelíbí. Pláčou na kamery a nejspíš s nimi máme cítit, což by jistě i šlo, nebýt všudypřítomného fňukání a hysterie, která evokuje spíšeděcka, jimž někdo zboural bábovičku, a tak vztekle dupají do písku. Neustále je nám přitom podsouváno, že referendum je v podstatě nelegitimní a nedemokratické, jelikož se na kampani za přijetí návrhu č. 8 (tedy onoho „mormonského návrhu“ potřít homosexuální sňatky) podílela právě mormonská církev a nemalými prostředky ji sponzorovala. Že jde o legální výsledek referenda tvůrci jaksi opomíjejí, a místo toho, aby se zabývali tím, že společnost na některé věci ještě nemusí být připravena (jakkoli je to smutné) dělají ze všech „špatně“ hlasujících občanů loutky v područí zlých a nelidských iluminátů. Komické je i to, že je nám dlouhé minuty předhazováno, kolik bylo na podporu návrhu natočeno reklamních spotů nebo vynaloženo peněz. To má snad být v demokracii něco nemorálního? Případně si snad tvůrci filmu myslí, že druhá strana své občanské podpory dosáhla bez peněz? V několika chvílích se samozřejmě dokument do mormonské církve obuje velmi trefně, ale je až překvapivé, jak málo je takových případů. Je snad pro tvůrce tak těžké uhodit hřebíček na hlavičku pokud jde o fanatickou náboženskou sektu, že si musí pomáhat fňukáním nad tím, že disponuje finančními prostředky?

Jakmile skončí zdlouhavý popis „éry referendum“, film začne najednou z ničeho nic podivně skákat z místa na místo jako kobyla v říji, ukazuje na základě nijak nesouvisejících případů trpící homosexuály, kterými se bezesporu snaží (a občas i úspěšně) vyvolat určité emoce. Bohužel však v tuto chvíli už nijak komplexně nepopisuje žádný jev – ze všeho si tahá jen to, co se mu hodí do krámu, dělá to zbrkle, neobratně a hlavně nepokládá divákovi žádnou klíčovou otázku. Na vše si odpovídá sám, po svém. Z dokumentu jsem si tak odnesl dvě fakta, která jsem už věděl, a sice že a) mormoni jsou psychopatická sekta b) sňatky homosexuálů jsou ještě stále ožehavým tématem. Dále dva poznatky, které ale tvůrci určitě nezamýšleli sdělit a) takřka každá Američanka vystupující ve snímku je obézní a šeredná, ať už kope za homosexuály nebo mormony. Nevím, možná tam něco přidávají do vody. A za b) jak nízkým a prostinkým způsobem je v některých částech USA možné lobovat i v politických otázkách si fakt nezadá ani s diskuzemi na serveru novinky.cz. To je však na osmdesátiminutový dokument trochu málo.

Nejzábavnější bylo koukat se na homosexuální pár, který hrál v dokumentu pilotní roli – ten byl skutečně „cute“. Bohužel byl v Mormonském návrhu čistého času tak pět minut.

Mé hodnocení: 20%

Hodnocení na csfd.cz

Reklamy
 
Napsat komentář

Posted by on Březen 15, 2011 in Publicistika

 

Přejmenováno!

Vzhledem ke svému rostoucímu zájmu o muziku jsem se rozhodl, že napříště tento blog věnuji především jí. Tedy recenzím, představení kapel, co mě zaujaly, ohlédnutím i upoutávkám na následující akce a v neposlední řadě (no, možná spíš fakt až v té poslední) případnému dění kolem mé vlastní grupy.

Třeba to někdo bude číst, ale to není podstatné… Blog mi má sloužit skutečně spíše jako veřejný hudební deník.

 
Napsat komentář

Posted by on Březen 7, 2011 in Fascinations

 

Mgr. Radovan Kaluža (dokumentární studentský film, 2011)

Nejdřív je si třeba ujasnit, že tak jako vojna není kojná, tak studenti SVOŠF nejsou Helena Třeštíková. Pokud tohle vezmeme jako fakt (a rád bych viděl toho smělce…), je zážitek z dokumentu překvapivě lepší, než by se dalo čekat. Jako zainteresovaného jedince je pro mě těžké posoudit, na kolik je nosný nápad natočit dokument právě o Kalužovi, člověku proslaveném pouze svým komickým blogem. Dovolím si však představit, že část potenciálních diváků odradí už prostá nutnost celou dobu zírat na mamlase z Ostravy, jak před kamerou dělá nevtipné opičky. Přesto se látka dá doporučit zejména fanouškům Borata nebo filmů Emira Kusturici, styčné body se v dokumentu objevují překvapivě často.

Pánům z Písku se opravdu podařilo natočit dokument – jedná se tedy o nestranný popis pár dní ze života Radovana Kaluži. Bohužel i pro fanoušky slavného exota, jeho život zkrátka není tak zajímavý, aby naplnil šedesátiminutový dokumentární film něčím ukoukatelným. Zdaleka nejsilnější částí dokumentu je tak prvních deset minut, kdy režisér šikovně proplétá záběry, míchá je s voiceoverem a občas tak vytváří fóry na druhou – tedy dále graduje to, co Kaluža prohlásil před kamerou. Rozhodně palec nahoru za to, že na tuhle snahu nerezignoval a že si neřekl, že bude stačit samotné Kalužovo žvatlání, aby sál řičel smíchy. Alespoň ze začátku. Na filmu je zoufale vidět, že byl natočen skutečně jen během pár dní, a tak je na filmařích i Kalužovi postupem času vidět větší a větší únava, stejně jako bolestná Kalužova snaha filmaře něčím zaujmout a mít nějakou pořádnou látku.  A to se ne a nedaří. Celý dokument tak zahrnuje a) Kalužu v kanceláři b) Kalužu doma (čili body, s kterými je patrně obeznámena většina běžných smrtelníků), dále c) Kalužu na snowboardu jak legračně padá a piští, že to bylo schválně d) Kalužu na Stodolní ulici, jak se snaží dostat pod sukni každé na potkání a kde se od něj většina náhodných slečen velmi štítivě odvrátí. Katarzí snímku je, jak jede Kaluža ráno do práce. Nečekám, že by měl dokument nějakou pointu, zvláště v Kalužově případě ne. Ale nějaké vyvrcholení by mít měl, a všechna potenciální jsou bohužel  vyplácána hned ze začátku.

Aby byl dokument co k čemu, museli by kluci s Kalužou strávit daleko víc času kvůli látce, ze které by se dal uplést skutečný komediální dokument. A samozřejmě čas a nápady na jeho zpracování. Výsledku je celkem škoda, protože z prvních deseti minut je patrné, že na tom autoři rozhodně nejsou špatně ani se skillem, ani s nápady. Přesto snímek doporučuji každému (všem několika stovkám lidí), kterým dekadentní fenomén Kaluža něco říká.

Hodnocení: prvních deset minut 70%, zbytek 30% -> 40%

FB profil filmu

Mgr. Radovan Kaluža na csfd.cz

 
Napsat komentář

Posted by on Březen 5, 2011 in Publicistika