RSS

Monthly Archives: Září 2010

Pozdravuj ve Valhalle, Ulvberthe!

Dnes jsem se dozvěděl strašnou novinu. Alespoň touto cestou bych rád uctil památku Zdeňka Hlisníkovského, nejen pro mě navždy známého pod pseudonymem Ulvberth. Tento mladý muž tragicky zemřel 18. 9., a ač jsme nikdy nebyli skutečnými přáteli, určitou éru mého života pomohl formovat mé názory a těžko zapomenout na parádní hudební seance, kterých jsem měl možnost se jako šestnáctiletý cucák účastnit. Ulvberth nebyl jen zpěvákem českého blackmetalového kultu Silva Nigra, jehož jméno je s dlouholetou tradicí kapely neodmyslitelně spojeno. Byl to i člověk s nemalým množstvím ideálů, který rozhodně nežil nečinně a bezcílně. Upřímnou soustrast jeho rodině i přítelkyni. Ulvberthova duše teď odpočívá před dalším bojem.

Reklamy
 
Napsat komentář

Posted by on Září 21, 2010 in Fascinations

 

Jak jsem se popral s Mafií

Stěží pamatuji, že by vydání nějaké hry vzbudilo tak kontroverzní reakce jako se to povedlo Mafii 2. Ke hře se někde na blogísku či alespoň na fórech vyjádřila spousta českých hráčů a vzhledem k vědomí, že bych jen těžko mohl přinést nějaký svěží pohled, jsem původně chtěl stát stranou této mánie. Jenže nakonec jsem neodolal a nástupce českého klenotu dohrál, i když nepopírám, že mě to ke konci stálo solidní dávku sebezapření. Přeci jen jsem se tedy rozhodl přinést pár stručných bodíků, které by měly prezentovat můj názor, a sice ze dvou důvodů – jednak by mi jinak bylo líto vynaloženého potu, jednak stále nepolevují dotazy čtenářů SCORE, kteří se bůhvíproč ptají na mé dojmy. Here we go.

Začnu obecně:

– Dostát extrémně vysokým očekáváním je vždy těžké. Všimněte si, že vždy, když hráčská obec zvědavě slintá, vývoj se nezdravě protahuje. Je to případ Diabla 3, byl to případ Duke Nukem Forever (byť samozřejmě ani zdaleka nebyly vyplazené jazyky hráčů jediný důvod) a  nejinak je na tom Mafia 2. Legendární první díl zkrátka zadělal tvůrcům na pořádný problém. Jsem však přesvědčený, že v ČR je stále řada skvělých vývojářů, což se nepochybně zrcadlí v řemeslné kvalitě druhé Mafie. Nevšiml jsem si takřka žádných prvků, které by byly samy o sobě nefunkční nebo špatné – můžeme se bavit, zda jsou komplexními součástmi celku nebo zda poskytují dostatečnou dávku zábavy, ale o pečlivosti, s jakou byla zpracována většina herních elementů, může pochybovat jen málokdo. Jak se zdá, hlavní problém Mafie 2 z vývojového hlediska tak spočívá především v nesprávných manažerských a producentských rozhodnutích, kdy se někomu nejspíš ne zcela povedlo zkoordinovat lidské zdroje a finanční prostředky. Hra je tak ve skutečnosti jen stínem toho, co bylo původně naslibováno, a spousta obsahu musela být nemilosrdně seškrtána. To by mi nevadilo, jelikož jsem hype Mafie nevěnoval větší pozornost než mi kázala profesní čest (gangsterky jdou mimo mě, navíc první Mafia určitě nebyla můj styl ani co se týče herních mechanismů). Byl jsem tedy do velké míry nepoznamenán sliby nebo jsem si z nich alespoň nedělal těžkou hlavu. Vadí mi nicméně fakt, že hra od slibů není pořádně „vyčištěna“ a při hraní až bolí srdce, když člověk vidí, co zajímavého by se v jednotlivých lokacích dalo dělat. Nehledě na přítomnost postav, s nimiž promluvíte jen jednou jedinkrát a jakkoli se hra tváří, že mezi vámi vznikne důvěrnější kontakt, už nikdy se v příběhu neobjeví. Právě naznačené a nedodělané epizodky nebo příliš rychlé skoky v ději mi vadily daleko víc, než že se po hře vesměs zbytečně povalují čerpací stanice nebo že z telefonních budek nejde s jedinou výjimkou nikdy nikam zavolat.

-Následující řádky nebudou možná tak nadšené, jak by mohli čtenáři SCORE čekat vzhledem k vyznění ZOOMu na hru v čísle 198, který jsme napsali s Michalem Jaklem. Vysvětlení je prosté. Vývojáři jsou kluci šikovní a prostřednictvím čtyř misí nám v preview verzi ukázali více méně to nejlepší ze hry. Bohužel zdaleka ne celá hra ve výsledku držela vysoko nastavenou laťku. Je pravda, že jsem v patnácti kapitolách narazil na výborné a pestře připravené mise plné příběhových zvratů, které v počítačových hrách běžně nemůžeme vidět. Mafia 2 si tak troufla na určité postupy, jež si dosud mohly dovolit jen filmy. Z důvodu prozrazení spoileru neuvedu žádný příklad, ale při hraní jistě poznáte, co mám na mysli. Druhá Mafia tedy umí v překvapit v pozitivním slova smyslu, bohužel tak často činí i v tom méně lichotivém.

Nyní zkusím stručně popsat to, co se mi na hře  líbilo, a co mě naopak nejvíc štvalo. Jen upozorňuji, že si tentokrát dovolím ryze subjektivní dojmy, které jsou poplatné mým vlastním herním preferencím:

+ Příběh jako takový je vysoko nad standardem toho, co můžeme ve hrách běžně vidět, jakkoli „jen“ kvalitně pracuje s osvědčenými klišé. Možná ještě více se musím obdivovat vypravěčským prostředkům, ostatně tak kvalitně napsané a zrežírované cutscény jsem ve hrách dosud viděl jen sporadicky. Příběh mladého gangstera si ale přímo říká o větvení a o prostor pro hráčovy morální volby, jenže nic takového se bohužel ve hře neobjevilo. Stejně tak zamrzí, že ač po Vitovi celou hru pokukují slečny, s žádnou z nich se náš hošík nespustí, ačkoli by se to ke hře krásně hodilo. Nedořešený je i vztah s Vitovou rodinou a většinu hry se zdá, že na ní hrdinovi zkrátka moc nezáleží. Useknutý konec, který vyvolal takovou bouři nevole, mě na druhou stranu nijak nepobouřil. Asi mě otrkala ta kvanta zhlédnutých filmů.

+ Pobouřilo mě ale s jakou horlivostí Vito odkýve i ty nejšpinavější kšefty, jak rychle a ochotně sklouzne na dráhu zločinu a že s ní až na pár detailů po celou hru nemá nejmenší problém. A to prosím vypadá jak Mirek Dušín.

+ U hlavní postavy se ještě zastavím. K srdci mi zkrátka nepřirostla, ať už kvůli vzhledu nebo kvůli podivnému charakteru. Jednak vypadá jako buzík (Mikoláš zmiňuje mladého Jana Třísku, podle mě vypadá spíš jako dvacetiletý Karel Gott), druhak se během hry takřka nevyvíjí. Postava neprojde žádnými závažnými změnami, což je u hry postavené ryze na příběhu trošku ekl, a kromě toho má celou dobu hladce oholenou tvářičku. Nevím, ale takto si amerického gangstera, co má za sebou peklo druhé světové i dlouhé roky v báni, zkrátka nepředstavuji. Po tom všem by měl Vito vypadat spíše jako Charles Bronson, ale určitě ne jako nepoučený panic, který se ztratil na bojovce ve Stínadlech.

+ Jak jsem již zmínil, ve hře je několik výborných misí plných zajímavých zvratů, z nichž některé jsem měl v PC hrách možnost vidět vůbec poprvé. Jindy se však vývojářům na kvalitní příběh nepodařilo navléci adekvátní hratelnost, která je tak klidně i hodinu herního času tvořena nudnými pojížďkami po městě, hloupými pěstními souboji bez jediného zpestření nebo vykonáváním běžných lidských činností. Sprchování se, splachování, rozdávání cigaret nebo nošení beden  působí ve hrách možná exoticky, ale nevidím jediný důvod, proč by mě mělo bavit. Ale nešť, třeba jsem jen příliš akční typ. Hned dvě či tři kapitoly Mafie 2 mě ale zkrátka vysloveně naštvaly a u hry mě nadále udržel jen dobře vyprávěný příběh, který jsem zkrátka musel dohrát (zhlédnout?) do konce.

+ Honza Modrák správně napsal, že hra příliš často hřeší na to, že střílení a ježdění je zábavné samo o sobě. Ano, nic jiného z hlediska gameplaye ve hře nenajdete (alespoň ne nic, co by stálo za řeč). To by nevadilo, bohužel se obávám, že ač je systém krytí výborný, zranění poměrně realistická a zbraňový arzenál pestrý, v jiných hrách mě střílení bavilo více. Jízdní model i systém honiček s policajty se mi překvapivě líbil, kdyby mě ovšem hra nenutila jezdit a řídit i v naprosto nesmyslných situacích, kdy si pro tempo příběhu mohla vypomoci velmi jednoduše prostinkým střihem a nikdo by se nezlobil. Dodržovat dopravní předpisy mě nebavilo zas tolik, abych jím musel strávit třetinu hry.

Verdikt?

Přes všechny výtky a problémy Mafia 2 disponuje skvěle vyprávěným příběhem a tak pečlivě a autenticky vytvořeným městem, v němž se děj odehrává, že v těchto disciplínách strčí drtivou většinu konkurence do kapsy. A to i přesto, že i zde by se našly neduhy, a umím si snadno představit, že by příběhový zážitek mohl být ještě podstatně lepší. Je vlastně možná až trochu smutné, že tento výkon bohatě stačí na první příčky v rámci žánru. Pod pláštěm kvalitního příběhu se nicméně prodíráte hrou, jejíž kvalita je značně kolísavá. Přibližně čtvrtina hry je skvělá a kdyby taková byla celá Mafia 2, nebál bych se přiblížit devadesátkovému hodnocení. Na druhou stranu nechybí ani vyslovené škobrtance a není jich zrovna málo – například scéna z vězení je příběhově velice zajímavá, ale z hlediska hratelnosti jde o čistý odpad. A bohužel nešlo o jediný případ. Ač ne zcela spokojen, do budoucna přeji 2K Czech i Mafii 2 jen to nejlepší. Snad kontroverzní reputaci trošku pomůže doufejme kvalitní DLC obsah. Bylo by fajn, kdyby škarohlídům, ke kterým jsem se do jisté míry zařadil, zavřel hubu.

75%

 
Napsat komentář

Posted by on Září 11, 2010 in PC hry a vše kolem nich