RSS

Monthly Archives: Květen 2009

Cyber City Oedo 808 (seriál, 1991)

Cyber_city_oedo_808Poslední animé filmy, které jsem viděl, mi téměř vzaly chuť do života. Tohle má být ta japonská animovaná kinematografie, na níž slyším neustále ze všech stran nadšenou chválu? Vexille 2077 nebo Zkázu Ecobanu zkrátka považuji za jednoduše nudné filmy. Vizuální stránka sice vůbec není zlá, ale bez vypravěčského talentu působivý příběh uplést nelze i kdyby byly kulisy megalomanštější než tokijské mrakodrapy. Nejlepšími animé filmy, které jsem kdy viděl, tak nadále zůstávajíCesta do fantazie (v originále tuším Spirited away), Akira a Ghost in the Shell. Tím nechci vysvětlit nic jiného, než že jsem po posledním setkání s žánrem na další podívanou neměl hezkých pár týdnů ani tu nejmenší chuť.

Jednoho večera jsem ale přesto vrazil DVD do přehrávače a jaké bylo mé překvapení, když jsem se nemohl odtrhnout od monitoru. Cyber City Oedo je krásný sci-fi seriál na pomezí chladné, odlidštěné vize budoucnosti a „policajtských“ filmů osmdesátých let. Tvoří ho pouze tři díly a já bych k tomu dodal, že je to ohromná škoda, nicméně možná i v tom vězí jeho kouzlo. Každý díl je totiž primárně věnován jedné ze tří velmi působivě prokreslených postav zločinců, kterým byl dán doslova nůž na krk – buď budou sami chytat zločince ve službách kyberpolicie a tím se jim bude zkracovat trest, nebo si můžou shnít v celách. Netřeba dodávat, pro co se rozhodli. Vzhledem k tomu, že jsou všichni tři odsouzeni na několik doživotí, je čeká opravdu hodně práce. A kdyby snad chtěli zdrhnout? Obojky na jejich krcích mohou být kdykoli odpáleny na pravdu boží. Sayonara!

Obrovskou předností seriálu je cit pro vyprávění a skutečný příběh. Přes animované pojetí si Cyber City neustále drží divákovu pozornost a umí krásně budovat napětí. V každém dílu je zápletka vystavěna velmi konfliktním způsobem, kdy vás bude hodně zajímat, jak si hrdinové s případem poradí. Po této stránce zvláště exceluje třetí díl o honu na kosmického upíra s nefalšovaným poetickým nádechem. Hrdinové? Sympatizoval jsem s nimi od začátku do konce, protože ač jde o bývalé zločince, skvěle hláškují, umí se rozhodovat opravdu moudře a celou dobu se drží nepsaných kodexů, čímž dávají hodně příčin k tomu, abyste je vnímali jako futuristické samuraje.

Goggles_OedoVýtvarná stránka? Mnozí by asi ohrnuli nos, jenže podle mě je podstatně citlivější než u nových filmů mixujících ruční a renderovanou grafiku. Velmi jemná práce s barvami, kdy se takřka celou dobu budete dívat na chladná skla, záře hvězd, šedá oblaka a lesklé airbrushové povrchy futuristických slitin, je v nádherném kontrastu s ostře rudými prvky v oděvech jednotlivých postav. Tvůrci velmi dobře věděli, jak vyprávět příběh i pomocí animace. Kladné postavy září rudě, záporáci jsou zahaleni do černé nebo modré. Každý boss (respektive hlavní padouch) v seriálu vypadá skutečně neporazitelně, ať už je řeč o zmíněném upírovi nebo o monstrózním robotovi. Co ještě zmínit? V seriálu je spousta technologických hraček, které jsou vymyšleny s velkou pečlivostí tak, aby vypadaly skutečně funkčně. Řeč je o zbraních uživatelných jen pomocí otisků prstů, různých zámcích na dveřích a spousta dalších legráckách. Neručím za to, že se vám Cyber City bude líbit, pravděpodobně je na to třeba specifická nálada a vkus. Každopádně pro mě osobně je to nejlepší animé, jaké jsem v poslední době viděl a všem milovníkům žánru ho rozhodně doporučuji zhlédnout. Cyber City mě vrátilo do dětských let, kdy jsem vstával brzo ráno, abych stíhal animované seriály.

Mé hodnocení: 75%

Zajímavé odkazy:

Hodnocení na csfd.cz

Fansite

 
komentáře 2

Posted by on Květen 23, 2009 in Filmy

 

Flower

FlowerVím, že kráčím lehce s křížkem po funuse (nebo snad bosýma nohama po již rozkvetlé louce?) a dojmy z úchvatné hříčky Flower se válí všude po internetech (sic!) už dobré dva měsíce, ale zmínka o něčem tak jedinečném mi na blogísku nesmí chybět. Hru jsem měl možnost minulý týden dohrát a musím říct, že z toho zážitku budu žít ještě hodně dlouho. Flower by se dal označit za záležitost na pomezí herního a meditačního zážitku. Pokud bych ji měl vystihnout co nejúsporněji, použil bych sousloví „relaxační hra“.

Často se setkávám s názorem, že čím méně hráč o Flower ví, tím lépe pro jeho zážitek. Pravdou je, že screenshoty z hry by vás mohly dostatečně nalákat samy o sobě, nicméně si myslím, že nic nezkazím, když prozradím základní premisu. Ve hře se stanete okvětním lístkem. Ano, slyšíte správně. Žádný Duke a dvě tuny bouchaček, žádné frčky ani vytuněná kára, ale barevný střep z květiny, jenž se nechá s vánkem unášet krajinou. Může být taková záležitost zábavná? That Games dokazují, že rozhodně ano!

Flower_screen01Hru ovládáte více méně pouze pomocí detektoru pohybu v ovladači a spolu s větrem oživujete okolní krajinu. Ta pod vaším pohybem doslova rozkvétá a hra vám tak dává neskutečně povznášející pocit, který za jiných okolností zažívá snad jen Bůh. Možná až děsivá asociace, ale řekněte sami – v jakém jiném díle dostanete možnost probouzet něco k životu? Ne že bych nemiloval kydlení mutantů, ale právě takový zážitek mi dává důvod být hrdý, že jsem fanouškem videoher. Flower vám dá roli v nádherném divadle života a pokud v sobě máte alespoň špetku pokory, budete si pocitů, jež vám hra zprostředkuje, nesmírně vážit. Víc bych ale skutečně neprozrazoval, protože některé nápady je lepší nechat zahalené tajemstvím. Možná jen cynicky napovím, že Strana zelených by určitě dala varlata půlky kandidátky za možnost použít hru v rámci předvolební kampaně. Nedivil bych se jim.

Co dodat? Pokud vlastníte PS3 a ještě jste s Flower neměli tu čest, měli byste to urychleně napravit. Za tu cenu je to více než skvělá investice. Samotná hra přitom není zdaleka tak „umělecká“, jak byste čekali. Na rozdíl od takové The Graveyard překvapí i prostinkou, ale jemnou a zábavnou hratelností a spíše než hrou k zamyšlení se stává nádherným relaxačním nástrojem.

PS: O Flower jsem se pochopitelně musel podělit, takže jsem hru ukazoval i své přítelkyni. Ta vesele nadhodila, že by moc uvítala podobný zážitek z podmořského světa, který by svým potenciálem umožnil ještě více rozvinout interaktivní zážitek. Přeci jen všechny ty tropické rybky a barevné podmořské květiny mají hodně co do sebe. Soukromá přání? Procházkou po cizí planetě nebo pohádkou ve stylu Čaroděje ze země Oz bych rozhodně nepohrdl!

 
1 komentář

Posted by on Květen 22, 2009 in PC hry a vše kolem nich

 

GOG vládne!

BeneathS báječnou službou polského CD Projektu jsem se poprvé seznámil loni v Lipsku. Tehdy mi přišlo nabízet staré hry optimalizované pro moderní operační systémy jako úplně boží nápad, nicméně se přiznám, že jsem si ještě nedokázal představit ten ohromný potenciál, který se za celou službou skrývá. Pokud patříte mezi těch pár neznalých, tak jen ve stručnosti představím – na stránkách www.gog.com se jednoduše zaregistrujete a pomocí až neskutečně jednoduché objednávky můžete koupit jakoukoli z nabízených her, jejichž cena se v drtivé většině případů pohybuje v sympatickém rozmezí pěti až deseti dolarů. Systém tedy funguje podobně jako Steam (který taktéž využívám), ovšem s tím drobným rozdílem, že je zaměřen na staré a legendární kousky. Oproti Steamu ale vůči zákazníkům přistupuje v jedné věci velmi příjemně. Hry zakoupené přes Steam můžete spouštět zase jen přes Steam, zatímco s GOG dostanete link na komplexní a jednoduchý instalační soubor, který si stáhnete do počítače, a k tomu zpravidla dostanete celou řadu bonusů (manuály, rendery, wallpapery, soundtracky) navrch.

Jedinou muškou na kráse je, že je zatím k dispozici jen pár desítek her a mnoho oblíbených titulů zde zatím nenajdete. Kromě toho pokud nepatříte mezi pamětníky, asi vám služba mnoho neřekne a upřímně řečeno, spousta nabízených kousků je dnes překonaných. Pro ty z vás, kteří hráli v průběhu devadesátých let, jde ale o nádhernou možnost, jak si dopřát totální nostalgickou bombu. To jsou důvody, pro které se hrdě počítám mezi zákazníky GOG. Proč ale o této službě píšu? Ne proto, abych vás do ní zkoušel verbovat, ale abych připomněl, že zde pár her najdete zcela zdarma. Jedná se o tři adventury z časů, kdy tento žánr ještě tvořil podstatnou část herního průmyslu. Konkrétně? Skvělá sci-fi point and click adventura Beneath a Steel Sky o společnosti budoucnosti – mrtvolná populace, hladové korporace, totalitní vláda a hlavně báječná hra. Dále tu máme jedinečnou pohádkovou Lure of Temptress od pozdějších tvůrců Broken Sword a nakonec polskou hru Teen Agent, kterou budou čeští hráči znát pod názvem Agent Mlíčňák. Pokud si chcete připomenout časy adventur, směle stahujte!

 
Napsat komentář

Posted by on Květen 19, 2009 in PC hry a vše kolem nich

 

OST – Dawn of War 2 (2009)

dowtrackKdyž jsem hrál na začátku roku v kancelářích CD Projektu za účelem preview do SCORE Dawn of War 2, hra se mi sice velmi líbila, ale po hudební stránce mě příliš nezaujala. A to jí obvykle věnuji hodně pozornosti. Přišlo mi, že se jedná o poměrně nevýraznou směsku klasických bombastických orchestrálních pasáží, kde není nouze o zběsilé mlácení do tympánů a víření stovek smyčců. Pěkné, pokud jedete do války, ale nic, co by chybělo v každém běžném velkofilmu. To však není důvod nedat šanci oficiálnímu soundtracku, který Relic (respektive THQ) sympaticky uvolnil k poslechu grátis. Stahovat můžete zde, tedy na stránkách komunity (kde naleznete i wallpapery s motivy obalu), nebo přímo ze Steamu. Přiznám se, že sám ještě nemám dost naposloucháno, takže moc nevím, co si mám o muzice myslet. Každopádně je klidně možné, že se kvality soundtracku objeví časem, jak už to tak u méně přístupných desek bývá. Nechám se překvapit. Hergot, vždyť je to epická kosmická řež a ta potřebuje svoje! Teď by to ještě chtělo nějakou víkendovou akci stran samotné hry, když už jsem tak pěkně naladěn.

 

OST – Braid (2009)

BraidlogoNení to tak dlouho, co jsem se začal pokoušet si doplňovat vzdělání stran magického světa puzzlů a nezávislých her. Jejich trh se ostatně hodně vyvíjí a je nad slunce jasné, že s možnostmi Steamu a digitální distribuce vůbec bude nadále růst počet hráčů, kteří je za těch pár dolarů rádi vyzkouší. V poslední době mě nesmírně nadchl zombíkoidní logický rychlík na bázi známého konceptu tower-defense Plants vs. Zombies (určitě doporučuji stáhnout alespoň trial!) od mistra žánru PopCapu, ale i pár nádherných věcí pro PS3, mezi něž patří například relaxační pohádka Flower nebo hypnotizující fyzikální experiment EchoChrome. Neumím si představit, že bych tyto kousky někdy natrvalo vyměnil za poctivé RPG nebo FPS, ale na osvěžení mají rozhodně hodně co do sebe. Patrně největší úspěch ale v poslední době slavila skvěle hodnocená a mimořádně vizuálně zajímavá puzzloidní hopsačka  Braid. Kajícně se přiznávám, že jsem si ji zatím nehrál. Co jsem ale zkusil, je soundtrack k této hře (díky, Bludre!).

Najdete ho zde, ať už v streamové verzi nebo dokonce jako mp3. Sice je celý soundtrack v jednom jediném souboru a navíc je každá skladba na konci doplněna o kraťounké promo povídání, to by vám však požitek nemělo příliš narušit. Krom toho se dá koupit plnohodnotný originál, že? Věřím, že vám to bude stát za to. Hudba k Braid v ničem nezaostává za úchvatným vizuálním stylem hry a málokteré slovo ji vystihuje tak dobře, jako „kreativní“. Jde skutečně o příjemný poslech na bázi ambientu, ale i smyčcových pasáží a celkovým vyzněním mi lehce evokuje pohádkovou tvorbu elektronického mága Roberta Riche, kterého nepolíbeným pochopitelně taky doporučuji. Nádherně se u toho usíná, v tom nejlepším slovasmyslu.

 

Star Trek (2009)

startrekNutno přiznat, že mě nový Star Trek žádným velkým způsobem netankoval. Jeho vesmír mám sice poměrně rád především díky původnímu filmu z roku 1979 a kromě toho jsem před mnoha lety jako sotva odrostlé batole rád sledoval „Novou generaci“, ale rozhodně nejsem hardcore trekkie (už z principu, nerad bych na kohokoli působil jako „white & nerdy“). K premiéře filmu jsem se dostal více méně náhodou a příliš jsem od ní nečekal, ale o to více jsem si všechny ty warpy, phasery a štíty užil. Fantastická jízda plná emocí, překvapivě nabítá kvalitním vtipem (opravdu kvalitním, ne jako když Legolas jede po štítu jako na skejtu) a tou nejepičtější hollywoodskou akcí.

Především je nutné si odbýt, že příběh je sice velmi slušný, ale rozhodně mě nepřizdil jako kdysi scénář prvního dílu o neznámém nepříteli blížícím se k Zemi. Je roztomile přihlouplý, velmi nadsazený a až na pár nelogičností dává hezký smysl, nicméně pořád jde především o kulisu pro staré postavy hrané novými herci. Upřímně řečeno je možná dobře, že se příběh o agresivní romulanské lodi nijak nedere do popředí – v divákově hledáčku tak zůstávají především noví herci, kteří nutně potřebují víc prostoru, aby mohli dokázat, že jsou více než jen figurkami v nějaké dechberoucí story. Přeci jen může být pro mnohé těžké si zvyknout na Kirka jinak, než jak ho desítky let předváděl William Shatner. Díky tomu je i zavilý fanoušek přijme radši a přistoupí na to, že kapitána Jamese Kirka hraje takový střapatý hezounský rošťák (nicméně velmi dobře!) a Vulkána Spocka zase přemýšlivý model s přimontovanýma ušima. Noví herci jsou nicméně fantastičtí a přes hodně nedůvěryhodný nápad natočit příběhy nejslavnější posádky Enterprise reprezentovanou novými herci fungují výborně.

Hlavní přednosti filmu? Báječná hudba (a to i přes to, že se hlavní motiv opakuje zhruba čtyřicetkrát) a perfektní kamera, jenž si nádherně pohrává s nemalým počtem precizních akčních scén. Ti z vás, kdo mají slabší žaludky, možná v některých momentech pocítí lehkou závrať. Dalším působivým aspektem jsou příjemně vtipné dialogy a situace, které nemají příliš daleko do humoru ve stylu Indiana Jonese. Momentů, kdy jsem se nahlas smál, bylo překvapivě hodně, v žádném případě to však nemyslím špatně a vsadil bych si, že drtivá většina z nich byla chtěných. Co dodat? Nový Star Trek legendární sci-fi sáze rozhodně nedělá ostudu. Sice mě neodrovnal tak, jako v poslední době třeba The Watchmen, stále jde ale o megalomanský a velmi zábavný hollywoodský blockbuster, na který se vyplatí zajít.  Opravdu bych si za rok, za dva přál další díl.

Mé hodnocení: 80%

 
komentáře 3

Posted by on Květen 8, 2009 in Filmy

 

Evoluce Valve – Counterstrike versus Left 4 Dead

l4d deadairPamatuje si na to snad každý hráč v mém věku. Nekonečné pařby na školních LAN sítích až do večerních hodin a pak ještě hups na net na další multiplayerové běsnění se spolužáky. Řeč je o Counterstrike, jedné z nejtrvanlivějších her vůbec (pokud pomineme MMO). Znovuhratelnost jednotlivých map je až neskutečná – existují lidé, které jedno a to samé prostředí baví dlouhá léta a není jim hloupé pilovat na nich svou taktiku a skill až do nebeských výšin. I já jsem si s Counterstrikem užil mnoho srandy. Hra disponovala neuvěřitelnými taktickými možnostmi, kdy dobře pracující tým dokázal převálcovat naprosto kohokoli. Na druhou stranu mi na legendární hře jedna věc naprosto zásadním způsobem vadila.

Je to právě nutnost mít skill. Divné, říkáte? Jenže já jsem zuřil, když největší nýmand z celé školy dokázal ve hře během pár vteřin vyčistit celý zbytek třídy jen proto, že u hry seděl v průměru o sedm až osm hodin denně déle než normální lidi. Neskutečně mě štvalo, že hra tímto způsobem zvýhodňovala ty, kdo ji obětovali neskutečné hodiny času a nevyžadovala za to od nich ani cit pro taktiku, ani spolupráci s ostatními hráči. Stačilo umět pouze střílet headshoty. Jeden takový „namakaný“ hráč zkrátka dokázal bez jakékoli týmové práce vyzabíjet během chvíle všechny ostatní a parádně jim tak zničit hru. Jediný způsob, jak mu  konkurovat, by bylo dlouhé hodiny trénovat. Jiná cesta neexistovala.

Když Valve chystali svůj aktuální hit Left 4 Dead, často opakovali, že se s ním snaží dokázat to samé, co kdysi s Counterstrikem. Tedy udělat nejhranější a nejvyváženější multiplayerovou akci vůbec. Když se jim to opravdu povedlo, mé překvapení neznalo mezí. Hra přinesla spoustu nových a zajímavých prvků, skvělý koncept, báječné módy a fantasticky vyváženou hratelnost. Jasně, prvotního obsahu nebylo mnoho, ale jednotlivé mapy opět baví dlouhé týdny a krom toho Valve o svou vypiplanou komunitu pečuje jako skutečně dobrý pastýř. Proč v mých očích L4D na celé čáře porazil Counterstrike? Díky úplně novému přístupu k multiplayerovému hraní, o němž se bohužel příliš nemluví. Přesto právě novým pohledem na proces hry hráče proti hráči udělali Valve pořádnou díru do multiplayerového světa!

Řeč je o KOMUNIKACI. V L4D můžete mít sebelepší skill, hrát kolik chcete hodin a znát každý úkryt nazpaměť, ale pokud nebudete spolupracovat a komunikovat se zbytkem týmu, porazí vás i absolutní nováčci. Časy, kdy jeden ňouma dokázal vystřílet celou mapu jsou pryč. Nyní je třeba budovat přátelství, spoléhat jeden na druhého, navzájem se tahat z bryndy a společně pečlivě brousit taktiku. Sóloví hráči, asociálové a nafoukanci nejsou vítáni. Jakmile se dva hráči v týmu rozhádají, přichází nutná prohra. Sám jsem toho byl párkrát svědkem – v týmu přeživších, kde jsem byl i já, měli dva lidé pocit, že jsou mistři světa a navzájem si nadávali za zfušované manévry. Druhý tým byl o poznání slabší a předchozích několik kol vždy prohrál, jenže právě rozhádání se „elitních hráčů“ z našeho týmu mělo na svědomí naši okamžitou porážku. Nervy povolily, tým se přestal navzájem krýt, na pár vteřin si jeho členové řekli „však se svět nezboří, když nepomůžu kamarádovi“ a hra šla okamžitě do kytek. Hra odměňuje skutečné týmové hráče a přátelské, komunikativní lidi, ať už jde o zkušené hráče nebo naprosté nováčky. To je to, co na Left 4 Dead maximálně oceňuji a obdivuji. Schopnost dávat headshoty tu hraje nějaké sedmadvacáté housle.

Valve tím zasáhl do černého. Loni se s Left 4 Dead změnil přístup k multiplayerovýmu hraní a dle reakcí komunity se zdá, že přesně na to čekala. Přeji hře za tento husarský kousek alespoň několik úspěšných sezón a nám hráčům přeji, ať se o ně Valve stará co nejlépe – pouští ven nové mapy, módy a stále ladí hratelnost tak hezky, jako doposud. Pro mě jde bezesporu o PC hru loňského roku. Co myslíte vy?

PS: Pokud chcete, můžete si se mnou zahrát po Steamu. Nick je překvapivě „radalf“.

 
1 komentář

Posted by on Květen 3, 2009 in PC hry a vše kolem nich